Úvod

Čemu muslimové vlastně věří? Na rozdíl od jiných náboženství je islámská teologie docela jednoduchá. Věří prostě v jednoho Boha a často se zdůrazňuje, že věří v jedinnost Boha. Bůh je všemohoucí, vševědoucí, dobrý, atd. Nepotřebuje prostředníky - kněze. Vše se děje podle jeho vůle. Muslimové dále věří v existenci andělů (např. anděl Gabriel nadiktoval Mohamedovi Korán), což je trochu zvláštní vzhledem k té proklamované jedinnosti Boha: proč Prorokovi nenadiktoval Korán sám Bůh? Dále věří v existenci džinnů, jakýchsi neviditelných bytostí, které obývají Zemi, mají tu prakticky celý paralelní svět - např. se žení a vdávají, někteří z nich jsou muslimy, jiní ne, umí na sebe vzít různé tvary, umí různé čarovné kousky (jedna muslimská stránka tvrdí, že slavný kouzelník David Copperfield je ve spojení s džinny). Pomocí džinnů lze "vysvětlit" prakticky všechno: od posednutí zlým duchem, přes spiritismus, mluvení jazyků až po věštění. Věří, že na konci časů přijde soudný den, kdy Bůh rozdělí lidi na ty, co půjdou do ráje a na ty, kteří se budou smažit v pekle.

Ještě snad zmíním, že islámskému Bohu se někdy říká po arabsku Alláh. Je s tím trochu problém. Zatímco muslimové tvrdí (jazykovědně nejspíš oprávněně), že Alláh je prostě arabsky Bůh, tak někteří křesťané tato jména ostře rozlišují, protože podle nich je Alláh krutý bůh muslimů, zatímco Bůh je ten pravý bůh křesťanů. Kromě toho, Alláh bylo jméno předislámského arabského boha Měsíce, kmenového boha Mohamedova kmene.

Islám má ale širší záběr než jen výše nastíněnou věrouku. Týká se nejen lidského individua, ale života celé společnosti. Islám tedy nemá nějak složitě vypracovanou teologii (srov. křesťanské učení o Trojici nebo kristologii), důležitější jsou povinnosti. Známé jsou tzv. pilíře islámu: Vyznání víry, Modlitba, Půst, Náboženská daň, Pouť. Vyznání je prosté: "Není boha kromě Boha, a Mohamed je jeho prorok." Modlitba se provádí pětkrát denně, jsou specifikovány modlitební pozice, rituální očista apod. Půst se týká svatého měsíce Ramadánu. Ve dne se muslim postí, v noci může jíst. U náboženské daně je zajímavé, že na porobených územích vyžadovali islámští vládcové její ekvivalent i na křesťanech a židech. Pouť do Mekky je jeden z reliktů z předislámských arabských tradic. Spočívá mimo jiné v rituálním obcházení mekkánské svatyně Kaaby, v níž je uložen jakýsi černý kámen. Podle tradice ji založil Abrahám, ale jediným "důkazem" tohoto tvrzení je Korán.

Muslimové mají zakázáno jíst vepřové maso, pít alkoholické nápoje aj.

Někdy se k pilířům přidává ještě "Džihád". Džihád je kapitola sama pro sebe. Překládá se jako zápas. Je to ale široký a mnohoznačný pojem. Týká se jak vnitřního boje člověka o dobro, tak i "vnějšího" boje tj. války proti "zlu". Nicméně automaticky překládat džihád jako "svatá válka" je nepřípustné zúžení. Pro islám je nemyslitelný jakýkoli sekularismus. "Neomezená" demokracie (tj. demokracie bez nadvlády náboženských zákonů) je považovaná za špatné zřízení.

Základním svatým textem islámu je Korán. Korán byl zjeven Mohamedovi prostřednictvím anděla Gabriela. Další už méně autoritativní texty jsou Sunna: jakýsi Mohamedův životopis. Sunna a Korán daly vznik islámskému právnímu systému Šaríja. Dalšími texty jsou pak různé sbírky Prorokových výroků, tzv. hadíthy.

Samotné slovo islám znamená “odevzdání se” Bohu. Slovo muslim pak znamená “ten, který se oddává bohu”. To je také islámská teorie smyslu života: smyslem života je sloužit Bohu. Proto totiž Bůh člověka stvořil. Těžko říct, proč to Bůh potřeboval. To je ale další velká otázka. Muslimové dodržují spoustu podivných zvyklostí, které jim údajně nařizuje Bůh, ale jaké k tomu má Bůh důvody, nikdo neví. Muslim by řekl: Je to vůle Boží. Což je fráze, která končí jakoukoli debatu. Což může smrtelník pochybovat o Božích záměrech?

Obvykle se říká, že islám navazuje na judaismus a křesťanství. Je to ale trochu jinak. Islám byl samozřejmě značně ovlivněn svými předchůdci. Nicméně tvrdí, že už samotný Abraham, židovští proroci a Ježíš byli muslimové. (Aby nedošlo k nedorozumění: podle islámu je každý člověk od narození jakýmsi "potenciálním" muslimem. Výše zmínění proroci však podle islámu žili zcela v souladu s učením islámu a jeho zásady hlásali.) A tedy chápe judaismus a křesťanství jako jakýsi odchýlený islám. Výčitky židovských proroků vůči židům, pak islám chápe jako výčitku odpadlictví od pravého náboženství - islámu. Když už mluvíme o odchylkách od islámu, tak je třeba zmínit, že dnes existují dvě hlavní větve islámu: sunnité a šíité, ale to by bylo na delší povídání.

Korán

Základem islámského učení je Korán. Tvrzení, že Korán je autentické Boží slovo, má pro islám zásadní význam. Protože se jedná současně o zjevení úplné, definitivní a poslední, tak všechno ostatní se z Koránu dá dokázat. Vzniká samozřejmě otázka, jak toto zásadní tvrzení dokázat a jaké to přináší problémy.

Nejdřív bych asi měl vysvětlit, co slovo "Korán" znamená. Překládá se jako "přednášení" nebo "recitace". Ale je třeba jej chápat spíš jako pojem sám o sobě. Nněkdy se používá v širším smyslu: jako celek Božího zjevení - což zahrnuje i zjevení židům a křesťanům. Většinou se ale používá užší význam, což je arabský text Koránu. Zdůrazňuji slovo arabský. Překlad Koránu už totiž není Korán. Dokonce se často používá obrat "význam Koránu" místo "překlad Koránu". Bůh zjevil Korán v arabštině a člověk to musí respektovat. Korán se skládá ze "Súr". Súra je něco jako kapitola, je členěna do veršů. Číslování není úplně jednotné, přidržím se číslování dle programu "Holy Qur'an Viewer" (Viz Úvod).

Pro potvrzení božského původu Koránu mají muslimové několik obvyklých argumentů. První islámský argument říká, že Korán je nenapodobitelný. Je jedinečný, nedá se zaškatulkovat a přitom má dokonalé literární kvality. Není to ani poezie ani próza. Samotný Korán na několika místech uvádí Prorokovu výzvu, ať někdo Korán napodobí, a tvrdí, že se to nikomu nepovedlo. Takovéto měřítko je ale velice subjektivní. Těžko někoho přesvědčí, zvláště pokud neumí arabsky. Když jsem četl Korán (český překlad), tak na mě rozhodně nedělal dojem nějaké vyjímečné četby. Text je zmatený, přeskakuje od tématu k tématu. Obsahuje spoustu vět s nejasným významem (což ale podle muslimů svědčí o tom, že lidský rozum dosud nerozluštil všechna tajemství Koránu, případně že překlad plně nepostihuje význam originálu). Málo příběhů, málo argumentace, spíše jde o jakási prohlášení či výzvy případně nařízení. Několik málo motivů se stereotypně opakuje - že je Bůh milosrdný, spravedlivý, vševědoucí apod., jak moc pálí pekelný oheň bezbožníky, že máme věřit apod.

Jiný a dnes velmi oblíbený argument je "perfektní soulad mezi Koránem a současnou vědou". Korán prý obsahuje tvrzení, která tehdejší lidé nemohli vědět, což dokazuje jeho božskou inspiraci. Když jsem poprvé viděl pokusy něco takového dokázat, tak jsem myslel, že se jedná o vtip. Nicméně muslimové tento argument berou smrtelně vážně a týká se to i (dokonce možná především) vzdělaných lidí. Uvedu několik ukázek.

Domnívám se, že pokud bych neuvedl ty nadpisy, tak by asi málokdo viděl vůbec nějakou souvislost s moderní vědou. A i takhle stojí značné usílí tam nějakou souvislost ustavit - muslimský apologet se často obrací k původnímu arabskému textu rozebírá různé významy arabských slov a dokazuje, že to vlastně říká věda. Ano, v češtině to rozhodně tak dobře nevyzní. Ale vážně: není pravda, že by Korán byl plně v souladu s vědou, např. 18,83-86:

A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: "Budu vám vyprávět příběh o něm." Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem. A on za nebeským šel lanem, a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: "Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře."

Ponechme stranou příběh a všimněme si, kde slunce zapadá: ve vroucím prameni. (Apologet si pravděpodobně stejně citát přeloží jinak.)

To že Korán neobsahuje vědeckou pravdu lze dokázat snadno: Korán nic vědecky nepředpověděl. Na základě Koránu nikdy nikdo nedělal vědecký experiment. To, co Korán údajně vědeckého říká, jsme se nedozvěděli z Koránu, ale z vědy. Kdyby Bůh chtěl, tak mohl Prorokovi zjevit třeba Schrödingerovu rovnici s příslušným komentářem, takže bysme kvantovou fyziku znali dřív, než by se k ní dospělo vědecky - to by byl důkaz. Takhle se argument redukuje jen na demagogické ohýbání původního textu, kam potřebujeme. Zatímco správně by nás sám text měl jednoznačně přivést k dosud neznámému závěru.

Protože se ale jedná o dnes nejrozšířenější argument, nabízí se otázka, proč věřili muslimové ve středověku, kdy tento argument neměli k dispozici?

Jiným používaným argumentem je numerologie. Také tento argument se týká především dnešní doby, kdy se pomocí počítače dají počítat i naprosté nesmysly. Numerologicky se dá bádat o každé knize a každá kniha je numerologicky zajímavá, ale člověk na to musí mít čas a peníze.

Jedním z charakteristických rysů je jeho logická "zacyklenost". V logicky čisté formě takový postup vypadá takhle: Tvrzení A říká: jsem pravdivé tvrzení. Věřící věří v A. Věřící "dokáže" pravdivost A tak, že A vezme za axiom své teorie a stačí mu důkaz o jedné formuli, a to A. Pokud je A pravdivé, tak je A pravdivé. Logicky to nemá chybu, jen to (ve skutečnosti) nic nedokazuje. Na Korán se to aplikuje tak, že Koránská tvrzení se berou jako teorie T. Jedna formule z teorie je formule A, která říká: "Teorie T je pravdivá". Pak ten "důkaz" vypadá ještě učeněji: Na základě nějaké části Koránu (třeba pomocí výše uvedených "vědeckých" důkazů) dospějeme k víře, že je Korán pravdivý. Pokud je Korán pravdivý, tak také formule A je pravdivá. Protože A je pravdivá a A říká, že Korán je pravdivý, tak je celý Korán pravdivý.

Asi přesnější je říci, že Korán prostě nepotřebuje dokazovat existenci Boží, protože o té tehdy nikdo nepochyboval. Výsledkem jsou ale výzvy k víře v Boha, protože On např. stvořil svět. A protože Bůh zjevil Korán, tak Korán musí být pravdivý. Jiným pěkným příkladem je tento koránský "důkaz" neexistence cizích bohů:

2,258: Což jsi neviděl toho, jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto, že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham: „Pán můj je ten, jenž život i smrt dává.“ A odvětil: „Já jsem ten, kdo život i smrt dává!“ I řekl Abraham: „Bůh přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít ty na západě!“ A byl zmaten ten nevěřící - a Bůh nevede cestou správnou lid nespravedlivý.

Stejným způsobem může ovšem kdokoli "dokázat" neexistenci Boha, poukazem na to, že slunce přivádí od východu jiný bůh. Z čeho totiž plyne, že od východu přivádí slunce Bůh? Jen a jen z Koránu.

Jako každá jiná náboženská kniha obsahuje Korán různé rozpory. A také o nich neví. Protože svatá kniha nemůže obsahovat rozpor, tak věřící si text ohnou, kam je třeba. Prostě provedou jednu z mnoha interpretací (drží se sice doslovného znění, ale dávají mu jiný význam). Nicméně takto se rozpor neodstraní. Kdyby to totiž rozpor nebyl, tak by sama svatá kniha měla vysvětlit, že to rozpor není.

S rozpory úzce souvisí teorie "satanských veršů" a teorie rušících (zrušujících, angl. abrogating) a rušených veršů. O co jde?

Podle některých islámských dějepisců (Tabari) prorok vložil do Koránu verše, které mu nenadiktoval anděl, ale našeptal Satan. Konkrétně se jednalo o uznání tří předislámských bohyň. Což by protiřečilo ostrému monoteismu Koránu. Prorok si tak chtěl naklonit své okolí. Později byly verše zrušeny a Alláh Prorokovi odpustil. Dnes se o celé věci debatuje. Západní orientalisté se poměrně jednoznačně přiklánějí k názoru, že na tom něco bude. Muslimové většinou historickou pravdivost satanských veršů odmítají. Koránské verše, které se celé aféry udájně týkají, jsou následující:

53,19-21: Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzzá a Manát, té třetí, jiné? Vy syny byste měli mít a On pouze dcery?

Původní satanské verše byly prý za tou první otázkou a nynější pokračování bylo zjeveno až později. Další ukázky ukazují, jak Bůh Proroka utěšoval.

22,52-54: Nevyslali jsme před tebou posla ani proroka, aby satan nebyl podvrhl do přání jeho něco nevhodného, avšak Bůh zruší to, co satan podvrhne, a potom Bůh potvrdí Svá znamení - a Bůh vševědoucí je i moudrý. A jedná takto, aby učinil to, co podvrženo bylo satanem, pokušením pro ty, v jichž srdcích je choroba a jichž srdce jsou zatvrzelá - a nespravedliví jsou věru ve vzdoru hlubokém - a aby ti, jimž dostalo se vědění, poznali, že to je pravda od Pána tvého, a uvěřili v ni a pokořila se před ní srdce jejich. Bůh zajisté povede ty, kdož uvěřili, ke stezce přímé.

17,73-74: A věru by tě byli nevěřící málem zlákali od toho, co jsme ti vnukli, aby sis o Nás vymyslil něco jiného -a tehdy byli by si tě vzali za přítele svého. A kdybychom tě nebyli posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i nemnoho...

Teorie rušících a rušených veršů je částečné uznání rozporů v Koránu. Jak název napovídá, tak jde o to, že v průběhu zjevování Koránu Mohamedovi docházelo k tomu, že pozdější verše někdy nahrazovaly verše dřívější: ne snad tak, že by se přepisovaly, ale ty pozdější jakoby měly větší autoritu. Teologicky to je samozřejmě problém: proč by vševědoucí Bůh potřeboval rušit staré verše? Toho si jsou muslimové vědomi, a tak se objevují různé teorie: od popírání samotného rušení, přes podrobné výklady o tom, co to vlastně znamená, až k teoriím, že vlastně jde o rušení svatých textů předchozích náboženství (judaismu a křesťanství). Nepanuje velká shoda ohledně rozsahu tohoto rušení. Teorie samotná ale je založena na Koránu. Nicméně tady panuje značný rozpor (věřící by řekli "napětí") s jinými verši.

2,106: Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?

17,86: Kdybychom chtěli, věru bychom odnesli to, co jsme ti vnukli, a potom bys nenašel proti Nám ochránce žádného ve věci té, ...

16,101: A když zaměníme jeden verš veršem jiným - a Bůh nejlépe zná to, co sesílá - říkají: "Ty si to vymýšlíš!" Však většina z nich nic neví!

Na pomyslnou druhou misku vah pak patří verše:

6,34: Již před tebou byli jiní poslové za lháře prohlašováni, však trpělivě snášeli obvinění ze lži i příkoří, dokud k nim nepřišla vítězná pomoc Naše. Není nikoho, kdo by mohl změnit slovo Boží! A dostalo se ti již ze zvěsti o vyslancích Božích.

4,82: Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha, věru by v něm nalezli četné rozpory!

81,6: Naučíme tě přednášet a nezapomeneš nic z věci té,

Vzhledem k tomu, že v Koránu nejsou súry řazeny podle pořadí jejich zjevení a to pořadí není ani známo, protože mnohé súry spojují víc různých celků, tak není možné ani určit, které verše jsou rušící a které rušené.

Islám a křesťanství

Na webu je spousta stránek, které se věnují polemice mezi islámem a křesťanstvím. Ateista se může nad tímto bojem na život a na smrt pousmát. Křesťané vyvracejí islám Biblí, muslimové křesťanství Koránem. Ale najdou se i argumenty, za které by se ateista stydět nemusel. Zajímavé je pak sledovat, jak by se autoři vypořádali s tím, kdyby jejich argumenty někdo obrátil proti nim.

Proč je vlastně tolik sporů? Nebylo by přirozenější, aby tato náboženství spíše spolupracovala? Ponechme stranou různé konspirační teorie (typicky o touze Vatikánu, sionistů nebo islamistů), protože jsou zavádějící. Obě náboženství pochopitelně chtějí "ovládnout" svět, jenže ne kvůli nějaké vlastní moci, ale spíše proto, že si upřímně myslí, že by to pro svět bylo to nejlepší, co jej může potkat. Tato konkurence je tedy jedním z důvodů, proč se křesťané s muslimy přou.

Druhým z důvodů je (pro ateistu paradoxně) úcta k pravdě. Náboženská tolerance neznamená souhlas. Je to spíš tak, že pouze pokud nesouhlasím, tak má smysl slovo "tolerovat". Obě náboženství jsou navzájem v rozporu. Ten rozpor ale není symetrický: islám, jakožto mladší náboženství, obsahuje narážky na křesťany už ve své svaté knize. Křesťané v Bibli takové narážky na muslimy pochopitelně nemají. Někteří křesťané sice mohou antiislámsky interpretovat některá proroctví (zejména Zjevení sv. Jana (Apokalypsa)), ale hlavní spor se týká rozporu mezi evangelijním vyprávěním a tvrzeními Koránu o Ježíšovi.

V Koránu se například uvádí, že Ježíš nebyl ukřižován:

4,157-158: a za slova jejich: „Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě, naopak Bůh jej k sobě pozdvihl , neboť Bůh je mocný, moudrý.

Pak existuje spousta dalších sporů. O učení o Trojici, o datacích života proroků, o úloze Marie - Ježíšovy matky. Zdá se totiž, že Korán čerpal informace spíše od křesťanských sekt, než od hlavního proudu.

Islám a judaismus

Konflikty mezi islámem a židovstvím existují ve více rovinách - v rovině náboženské (antijudaismus), etnické (antisemitismus), státní či ideologické (antisionismus). Mnohdy se navzájem podporují a nelze je vždy dobře oddělit od sebe. Nicméně stejně tak není správné je slepě či demagogicky směšovat. (Podle zastánců Izraele je např. antisionismus jen novou formou antisemitismu.)

Je poněkud absurdní spojovat Araby a antisemitismus. Arabové jsou totiž (stejně jako Židé) semité. To ovšem nic nemění na tom, že zdaleka ne všichni muslimové jsou Arabové. Proč se tedy zavedl zrovna pojem "antisemitismus" jako označení nepřátelství k Židům, je otázkou. Příčinami nenávisti mezi etniky se zde nemá smysl zabývat. Je těžké posoudit, zda jsou Židé nenáviděni více než jiná etnika žijící na územích cizích většinových etnik a zda je to kvůli jejich etnicitě nebo spíše ze souvisejících příčin jako je odlišnost kultury apod. Nebylo by bez zajímavosti srovnat jejich osudy např. s osudy Romů. Tak jako tak je ale situace Židů "dostatečně jedinečná", aby bylo těžké dělat nějaké závěry.

Vztah Koránu k Židům je nejednoznačný. Na jedné straně jsou Židé považováni za "lid Knihy" a tudíž mají být tolerováni, na druhou stranu jsou kritizováni, že manipulovali svatými texty a neuvěřili Mohamedovi. Na to pak navazují různé výzvy k zabíjení Židů (a nejen jich). Ty však spíše než s náboženstvím souvisí s tím, že Židé měli z nového náboženství (pochopitelně) strach a usilovali o jeho zničení. Muslimové tedy tyto výzvy považují za dobové, tedy že z nich nelze odvozovat, že by muslimové měli Židy zabíjet obecně, tedy i dnes. Souvisí to také s islámským pojetím spravedlivé války. Obranná válka je spravedlivá, problém je ovšem v tom, co je obrana. Obranou totiž může být také útok na cizí stát, jehož vládce zamezuje šíření islámu. Ale to už odbočuju.

Korán není příliš silný v přesné polemické argumentaci, spíše je plný dogmatických výzev a odkazů na Boží autoritu. Ani o antijudaismu se v něm tedy mnoho nedočteme.

V historii pak nalezneme různé způsoby, jak se muslimové k Židům chovali. Muslimové se rádi chlubí tradicí tolerance vůči Židům. Příkladem je např. Španělsko za vlády islámu. Nenávist je prý (na rozdíl např. od Evropy) záležitost moderních dějin a souvisí zejména se vznikem státu Izrael. Tím se dostáváme k antisionismu.

Mnoho lidí hledá příčiny nenávisti muslimů vůči Židům v iracionalitě, v chudobě, v bohatství (ropě), nevzdělanosti, náboženství, zbabělosti, v propojenosti USA a Izraele a tedy v ropě, v obchodě s terorem apod. Jednou z nejdůležitějších je však nenávist ke státu Izrael. Shrnu teď proislámský pohled na celou situaci. Ať už je pravdivý nebo ne, dává k nenávisti důvody velice racionální.

Židé nemají žádné velké historické, morální či náboženské právo na území Izraele. Historické právo nemají, protože Palestinci žili na území Palestiny srovnatelně dlouho či déle, než sami Židé. Co bysme řekli, kdyby řekněme Irové jako potomci Keltů po nás chtěli naši zem, protože ji obývali jejich předkové (či jejich příbuzní)? Od doby, kdy Římané vyhnali Židy z jejich země a posměšně ji přejmenovali na Palestinu (na "počest" Filištínů, jedněch z nepřítel Židů), tvořili Židé v Palestině malou menšinu. Morální právo nemají, protože zemi získali invazí. Náboženské právo neexistuje. To by si každý mohl založit náboženství jaké chce a požadovat pro sebe území.

Nakonec muslimové si dělají určité náboženské nároky na Jeruzalém, protože jej na základě verše 17,1 ("Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.") považují za místo, kde kam byl Mohamed přenesen a odkud byl (dočasně, na návštěvu) vzat na nebe. (Posvátná mešita = Kaaba, mešita nejvzdálenější = Jeruzalém. Muslimové se zpočátku klaněli směrem k Jeruzalému, až později ke Kaabě.) Celý příběh (či legenda), kterému se říká "Noční cesta" nebo "Isra a Miraj" (cesta do Jeruzaléma, na vrchol al-Aksá a výstup na nebesa) je pak podrobně rozveden v (původních islámských) Mohamedových životopisech.

Sionismus byl a je zločinná ideologie. Sionisté měli důslednou strategii, neváhali použít všech nástrojů, aby dosáhli svého cíle: lži, nespravedlnost, násilí. Nesionističtí imigranti se proti sionismu nepostavili, mají tedy též část viny. Sionisté lhali, když říkali, že jim nejde o vznik židovského státu. Lhali, když tvrdili, že židovská imigrace pomůže dostat zemi na vyšší civilizační úroveň - tedy, že prospěch budou mít i Palestinci. Místo toho ovšem nežidům nedovolovali pracovat na "židovské půdě". Zneužili nespravedlivých vlastnických poměrů vzniklých za Osmanské říše, kdy země nepřipadla těm, kteří ji obdělávali, ale těm, kteří měli dost vlivu, aby si její vlastnictví zařídili. Jakmile měli dost síly, používali terorismu proti Palestincům (masakr v Dár al-Jásín (Deir Yassin)), Britům (vyhození do povětří hotelu Král David) i zástupcům OSN (atentát na hraběte Bernadotta). Vždy využívali mocenského vakua k posílení svých pozic.

Holocaust a Evropský antisemitismus není omluvou pro vznik státu Izrael. Evropské problémy by měli řešit Evropané na úkor Evropanů, ne přenášet je na bedra Palestinců. Sionisté aktivně bránili emigrovat Židům z Evropy jinam než do Izraele (např. do USA). Zajímavá je rovněř historie iráckých Židů. Je to dosud nedořešený případ. Postavení Židů se zhoršilo, dokonce se objevil bombový útok. Pak ale podle všeho převzali iniciativu sionisté a pomocí dalších bombových útoků na Židy (!) dosáhli jejich zastrašení a následně emigrace do Izraele. Ultraortodoxní židé Izrael neuznávají z náboženských důvodů. Považují jeho vznik za rouhání, protivení se Boží vůli.

Izrael nikdy nebyl ohrožen ve své existenci. Vojensky měl vždy vůči svým sousedům značnou převahu. Vpád arabských vojsk těsně po vzniku Izraele tedy nebyl zbabělý útok, ale zoufalá obrana terorizovaných Palestinců. Arabští sousedé sice vyhlašovali, že Izrael zničí, ale bylo to jen chvástání. Bylo naopak zcela v zájmu sionismu vyvolávat a udržovat války, protože to umožňovalo územní expanzi salámovou metodou (kousek po kousku). Za války lze totiž ospravedlnit ledacos.

Problém nebyl ze strany islámu náboženský. Organizace pro osvobození Palestiny byla sekulární. Nábožensky motivovaný terorismus si Izrael vypěstoval sám. Dá se říci, že problém metastázoval do náboženství. Teď už ovšem není cesty zpět. Stejně jako má islám své fundamentalisty, mají je i židé - v absolutních číslech je jich nepochybně méně, jak je to ale s procentuálním zastoupením?

Izraelské mírové návrhy jsou vždy konstruovány tak, aby legalizovaly další územní expanzi, a tudíž bylo jisté, že je druhá strana nepřijme. Mezitím probíhá násilí na Palestincích, budování osad na okupovaných územích. Přesto jsou to Palestinci, kdo je pokládan za odmítače míru.

Kolik je muslimských teroristů?

Lidé mají tendenci směšovat dvě otázky: 1)kolik z teroristů vyznává islám a 2)kolik muslimů je teroristů. Ponechme teď stranou otázku, zda terorista má vůbec právo hlásit se k islámu. Odpověď na otázku 1 je v dnešní době (rok 2004) pro islám ostudná: skoro všichni. Obě otázky spolu úzce souvisí (dokonce přímou úměrou), to však neznamená, že by skoro všichni muslimové byli teroristy.

Matematicky formulováno: P(terorista | muslim) = [P(muslim | terorista) * P(terorista)] / P(muslim). (Tzv. Bayesův vzorec.) Zájemci mohou použít následující "kalkulátor". Předvyplněné vstupní hodnoty jsou pouze odhadem od oka a spíše pesimistickým. Přesto podle mě ukazují, že muslimů se nikdo nemusí přehnaně bát.

Pravděpodobnost, že terorista je muslim (počet teroristů muslimů/počet teroristů)

Pravděpodobnost, že nějaký člověk je terorista (počet teroristů/počet obyvatel Země)

Pravděpodobnost, že nějaký člověk je muslim (počet muslimů/počet obyvatel Země)

Pravděpodobnost, že nějaký muslim je terorista. (počet teroristů muslimů/počet muslimů)

V takovéto matematické úvaze ale zcela zanedbáváme to podstatné. Nakolik je samotný islám odolný vůči agresivním pojetím, nakolik jej třeba dokonce sám vyžaduje. Muslimové považují islám za mírumilovné náboženství. Vždy tvrdí, že "pravý" islám násilí zakazuje a terorismus má s islámem asi tolik společného jako IRA s křesťanstvím. Problémy jsou však dva: Co je to "pravý" islám? Je to opravdu jen zlá náhoda, že slovo muslim je pro mnohé lidi synonymem ke slovu terorista?

Islám nemá žádného svého papeže. Má však své autority. Ta nejznámější je univerzita Azhar v Káhiře. Jenže právě její student, Omar Abder Rahmán, napsal disertační práci na téma džihád, v níž se pokoušel dokázat, že "džihád" neznamená "náboženská horlivost", jak soudily starší výklady Koránu, nýbrž boj se zbraní v ruce proti jinověrcům (zvláště pak proti nevěřícím) s cílem přinutit je přijmout islám. Jeho teze si velice rychle získala stoupence. Kromě toho je otázka, kolik muslimů je gramotných, kolik si přečetlo Korán, kolik jich zná nějakou univerzitu Azhar.

Buď jak buď, materialistický ateista by se nenechal přesvědčit, že sebevražda v letadle jej posune přímo do ráje. Stejně tak by se nenechal přesvědčit o tom, že jinověrci zasluhují smrt.

Zpět na obsah